Povídání o památných stromech
Pojďme si společně říci o zajímavostech týkajících se stromů obyčejných, památných, historicky významných a o jejich významu pro život člověka. Řekněme si nejprve něco málo o významu stromů v minulosti a dnes: Význam stromů v minulosti a dnes se poněkud liší. A proto, pokud chceme pochopit ve správném slova smyslu jejich význam, měli bychom se ohlédnout do minulosti, do dob, kdy strom znamenal více než pouze kus dřeva.
Strom zaujímal v životě lidí vždy významné místo a tvořil jejich nedílnou součást. Jeho význam spočíval především v užitku, který poskytoval, ať už se jednalo o zdroj potravy, o zásoby dřeva na oheň, o výrobu nástrojů, částí zbraní, či o poskytnutí úkrytu před nepřáteli a nepohodlím. Toto vše mohl člověku poskytnout "obyčejný strom". Hlavní užitek však spočíval ve dřevě stromů. Lidé jej využívali jako stavební materiál a to nejen na budování svých příbytků. Stromy se ve vesnicích často vysazovaly mezi stodoly, aby se při případném požáru oheň nešířil tak rychle, a aby nepřeskakovaly jiskry. Vysazovaly se také jako ochrana z návětrných stran, u příjezdových cest k vratům (např. lípy, duby, jilmy, jasany, jírovce), na návsi za účelem poskytnutí příjemného místa k odpočinku, a byly také využívány jako hromosvody chránící proti blesku. Ve volné krajině se stromy vysazovaly jako orientační body. Jednalo se o stromořadí podél cest, či o aleje vedoucí k významným místům, jako např. k zámkům, či mlýnům. Stromy byly hojně vysazovány i na křižovatkách silnic. Později také vymezovaly hranice, zpevňovaly hráze řek a rybníků. Pod korunami stromů se konala i kázání a unavení lidé zde mohli v jejich stínu najít místo pro odpočinek. Velmi brzy se staré stromy staly předmětem kultu a to nejen u dávných Slovanů, Germánů a Skandinávců, ale také u Indů, či Indiánů. Každý národ uctíval jiné druhy stromů, což bylo odvozeno od klimatických podmínek. Již dávní Sumerové v Mezopotámii uctívali kosmický strom Hulupu, zasvěcený bohyni Isztar. V buddhismu je tradován posvátný fíkovník (Ficus religiosa), pod kterým Gautama došel osvícení a stal se Buddhou (Reš, 1998). Římané zasvětili bohům dub, stejně jako Řekové a Slované. Lípa byla oblíbena všude, kde měla prostor k životu. Velké oblíbenosti pak dosáhla především v naší zemi, kde se později stala tzv. Národním stromem. Jasan se stal významným mytologickým stromem Skandinávců. Vrba byla v Litvě uctívána jako strom plodnosti, bříza symbolizovala hlavně u východních Slovanů jarní sílu. Proto se u mnohých národů můžeme ve starých mýtech a legendách setkat s údaji o tom, že lidé vzešli ze stromů. Je tomu tak např. u severoamerických indiánů a Galů.
Stromy přinášely ale i radost a pojí se s nimi mnoho zvyků, z nichž některé přežily dodnes a některé se postupem času vytratily. Z těch, které se dodržují dodnes, můžeme zmínit např. velikonoční šlehání děvčat mladými vrbovými (březovými nebo lískovými) proutky, aby jim zajistily svěžest a hbitost po celý rok - lidově řečeno, aby dívky neuschly. Jeden ze zvyků, který je už pomalu zapomínán, je, že otec zasadil strom při narození dítěte. Strom s dítětem rostl, byl symbolem jeho životní síly a zároveň i jeho strážcem. Lidé ho často nazývali tzv. "životním stromem" nebo "stromem života". Někde se při narození dcery vysazovaly topoly, jinde zase hrušně. Při narození chlapce se většinou vysazovaly jabloně. Věřilo se, že otec může potrestat své dítě poražením jeho životního stromu. Význačné místo si strom našel i v lidové medicíně. Nebylo to jen pro jeho léčivou moc květů a listů, ale byl vnímán i jako magický prostředek léčení. Lidé se například domnívali, že se jejich nemoc může přenést na strom, na ducha stromu, nebo ducha žijícího ve stromu. Lidé nacházeli podobnosti mezi vzrůstem stromu, jeho tvarem a větvením a vlastním tělem. Kmen připomínal tělo, větve paže, kůra byla považována za kůži. Při poranění stromu prýští z kůry míza, kterou lidé považovali za "bílou krev", někdy za "krev červenou" (např. u tisu). Člověk dávné doby bral tyto podobnosti zřejmě doslovně: … "přičítal stromům a všem rostlinám nejen skutečné živobytí, ale i lidský cit a rozum - slovem je považoval za bytosti sobě rovné" (slova národopisce Primuse Sobotky). Nejen staří Slované oživovali kameny, studánky a stromy. Ctili totiž bytosti, které v nich, podle jejich představ, sídlily. Tyto bytosti měly nadpřirozenou moc, která mohla člověku pomáhat, nebo mu škodit. A protože si lidé chtěli naklonit jejich přízeň, nosili jim dary a oběti. Později některé stromy a háje zasvětili jednotlivým bohům, např. v Ukrajině bohu Perunovi.
Tyto obřady se staly součástí jejich života. Proto křesťanské učení nemohlo okamžitě utlumit staré tradice. Např. v 10. stol. doporučil kněz Regino zničit posvátné háje, protože je měl lid v takové úctě, která jim z nich nedovolila odříznout ani větvičku. V 11. stol. probošt Arnold zapsal zprávu o tom, že se lid ostýchá kácet stromy. V 17. stol. si neznámý kněz stěžoval v Římě, že Jihoslované mají ve veliké úctě strom zvaný "lipa" a nosí mu dary. Ani Češi se dlouho nechtěli vzdát kultu stromů a hájů. Kosmas ve své Kronice české uvádí, že se jeho vrstevníci klaní studánkám, stromům a hájům, kde prosí o ochranu a požehnání. S ustupováním pohanství dělala často ústupky i církev. Přebírala totiž do své symboliky a obřadů některé pohanské tradice, jejichž vymícení nebylo možné. V souladu se starými tradicemi začínal mít lid v úctě také stromy, jež byly zasvěceny křesťanským mučedníkům a světcům. U nás, v duchu tohoto způsobu zasvěcování, vznikl kult zasvěcení hrdinům, kteří byli blízcí lidu, jako např. Jan Žižka. Počátek 19. stol., období romantismu, opět začal přát starým tradicím. To souviselo i se snahou o podporu národního uvědomění. Připomínaly se stromy husitské, nebo stromy Žižkovy. S tím souviselo i to, že v roce 1848 bylo na venkově při zrušení roboty vysazeno mnoho stromů. Ve Francii byly v době Velké francouzské revoluce vysazovány tzv. stromy svobody. U nás, po vzniku ČSR v roce 1918, si našla téměř v každé vsi a v mnoha městech své místo lípa, která je považována za tzv. Strom republiky, nebo také tzv. Strom svobody. Podobně tomu bylo také při výročí založení republiky v roce 1948 a v roce 1968. Spisovatel Jan Kollár v době národního obrození určil lípu za "symbol slovanské vzájemnosti". Tento symbol se skutečně vžil. Můžeme jej nalézt např. v české opeře Libuše. Lipová ratolest našla své místo v české státní symbolice. Je zobrazena na velkém státním znaku, na prezidentské standartě, na slavnostních tiskovinách a na bankovkách. Strom tedy měl a stále má v lidském životě významné a často nezastupitelné místo. A proto lze považovat za pravdivá slova, že strom skutečně provází člověka od kolébky až po rakev (Hrušková M., Turek J., 1986).
Nyní si položme a zodpovězme otázku: Co jsou to vlastně památné a historicky významné památné stromy?
Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím vydaném orgánem ochrany přírody dle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.) za stromy památné. Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí lze prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvláště cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou tzv. památníky historie, připomínajícími historické události anebo jsou s nimi spojeny různé báje a pověsti. Mezi zvláště cenné introdukované dřeviny patří např. jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), liliovník tulipánokvětý (Liriodendrontulipifera), dub velkokvětý (Quercus macranthera) a z těch, které u nás zdomácněly, je to např. jírovec maďal (Aesculus hippocastanum).
Památné stromy je dle ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Jejich ošetřování je prováděno jen se souhlasem příslušného pověřeného obecního úřadu. Je-li třeba památné stromy chránit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy (stanovené orgánem ochrany přírody) provádět pouze s předchozím souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene, měřeného ve výšce 1,30 m nad zemí. V tomto ochranném pásmu není dle ustanovení § 46 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., dovolena žádná, pro památný strom, škodlivá činnost - např. výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace. Památné stromy jsou oprávněny vyhlašovat dle ustanovení § 76 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., pověřené obecní úřady. Jen pro zajímavost uvádíme, že v letech 1956-1991 byla podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, zahrnována ochrana zvláště významných stromů do kategorie "chráněný přírodní výtvor" nebo "chráněná přírodní památka".
Památné stromy se pracovně rozdělují do tří kategorií:
- 1. památné stromy kmetského věku (starší 400 let), o které je nutné pečovat, aby se zachovaly co nejdéle
- 2. památné stromy zralého věku (200-400 let), o které je nutné pečovat intenzivně, aby byly co nejpůsobivější
- 3. památné stromy, tzv. čekatelé, jedná se o dřeviny mladého věku (mladší 200 let), o které je nutné pečovat, aby se dožily svého plného působení a posléze i kmetského věku
Nyní si řekněme o ochraně památných stromů v minulosti
Staré stromy a posvátné háje byly uctívány a proto odnepaměti chráněny. Z tohoto důvodu je dodnes nejlepší ochrana tradované vědomí, že ten, či onen strom vysadil můj otec, děd, praděd při té, či oné příležitosti. Ochrana stromů ve středověku úzce souvisela s péčí o lesy. Brzy však s rozvojem lidské společnosti začalo lesů ubývat. Lidé potřebovali zemědělskou půdu a zvyšovala se také potřeba dřeva.
Je tedy zcela pochopitelné, že v tomto období byly vyvíjeny lokální snahy o právní ochranu lesa a také byla vydávána řada předpisů o hospodaření s lesy, z čehož vyplývaly i přísné tresty za jejich poškozování. Jedním z nejstarších předpisů je Právo českého knížete Konráda Oty přibližně z roku 1189. Na tehdejší dobu velmi dobře propracovaný a významný předpis je císařský dokument Majestas Carolina z roku 1348. Tento předpis se však nikdy nestal zákonem, jelikož na nátlak panského sněmu ho musel samotný Karel IV. odvolat, a to už v roce 1355. Tresty za neoprávněné poražení stromů můžeme ale nalézt také v Městském právu jihlavském a v knize starého pána z Rosenberka přibližně z roku 1360.
Žádná z těchto opatření však ve své podstatě nesledovala ochranu jednotlivých stromů. Přesto ale v každém lese vystupovaly jednotlivé význačné stromy, které se od ostatních lišily stářím, vzrůstem, tvarem, rozměry a umístěním v krajině. Někdy se mohly dostat i do podvědomí obyvatel tím, že byly živým dokladem historických událostí. Jejich existence byla zpravidla přirozeně respektována, anebo byly chráněny, případ od případu, zvláštními privilegii (Hrušková, Turek, 1986).
V roce 1754 vydává Marie Terezie tzv. Řád lesní, ve své podobě pokrokový a důkladný předpis na ochranu a hospodaření v lesích (Reš, 1998). Za zmínku stojí také ochrana historického lipového stromořadí v Praze ze dne 24.7.1974. V této listině se píše, že každý, kdo by toto stromořadí kazil anebo ohavil, bude potrestán přísným trestem a to i utětím ruky. Neméně zajímavé je, že dne 28.8.1838 nařídil hrabě Jiří Augustin Langueval - Buquoy zachování části lesních porostů pralesovitého charakteru na jeho panství v oblasti Novohradských hor. Ještě tentýž rok zřídil hrabě další pralesovitou rezervaci, a to tzv. Hojnou Vodu.
Alexandr von Humboldt, profesor univerzity v Berlíně, nazval při svých výpravách v jižní Americe v letech 1799-1804 majestátné stromy termínem přírodní památka. Tento pojem rozšířil v roce 1900 Hugo Canwentz i na aleje, parky a na stanoviště vzácných rostlin. V roce 1899 publikoval Jan Evangelista Chadt Ševětínský první přehled památných stromů v Čechách, který později v roce 1908 publikoval v časopisu Český lid, ročníku XVII a ve zvláštním otisku, jako soupis Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Doplněné vydání pak vyšlo v roce 1913 v Písku a o něco později vyšel ještě jako samostatný oddíl v knize Dějiny lesů a lesnictví.
Na přelomu 19. a 20. století začala být ochrana památných stromů na našem území úzce spjata se vznikem okrašlovacích spolků v Království českém. Dne 30.10. roku 1904 byl založen v Praze "U Choděrů" Svaz českých okrašlovacích spolků v království Českém. Od tohoto roku až do poloviny 50. let vydával svaz zajímavý časopis Krása našeho domova. V roce 1905 byl přejmenován na Svaz českých spolků okrašlovacích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Činnost spolku se úspěšně rozvíjela se zaměřením na ochranu stromů v krajině. Po vzniku ČSR byl název svazu opět změněn na Svaz československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze. V činnosti tohoto svazu se angažovalo mnoho známých osobností, jako např. prof. R. Kettner, prof. J. Klika, J. Frič, arch. J. Kumpán, Jar. Nauman, A. Jirásek a A. Kašpar.
Úřední ochrana přírody u nás začíná ale až počátkem roku 1918. Rudolf Maximov publikoval v letech 1918-1922 soupis významných stromů, alejí, porostů a keřů hejtmanství čáslavského. Téhož roku vyšla stejnojmenná studie od J. Procházky o vztahu člověka, lesa a stromů. Do roku 1920 bylo možné k ochraně stromů využít tzv. přídělového zákona (§ 20). V roce 1940 začal Svaz pro okrašlování a ochranu domoviny v republice Československé revidovat staré záznamy a současně zpracovávat nový Soupis našich starých stromů. Pro tento soupis byly vydány podrobné instrukce. V tomto roce vyšel jako první v plánované řadě první svazek díla Františka Hrobaře - Staré a památné stromy na Rychnovsku nad Kněžnou. Od téhož autora vyšel až v roce 1949 díl druhý, a to Památné stromy na Žambersku, Králicku a Rokytnicku v Orlických horách. V letech 1941-1956 byl spolupracovníky ochrany přírody prováděn Soupis památných, neb význačných stromů, stromořadí a porostů na dotaznících typu B. Těchto dotazníků se podařilo dochovat jen málo.
Důležitým mezníkem v legislativním zabezpečení byl 1. srpen roku 1956, kdy byl vyhlášen zákon č. 40/1956 Sb., "o státní ochraně přírody". Pro přijetí tohoto zákona byly památné stromy vyhlašovány jako tzv. chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky. Soupisy měla na starost tehdejší krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Byly však dosti nejednotné, protože každé středisko používalo k vyplňování údajů jiné formuláře. Později se tyto soupisy staly zdrojem pro ústřední seznam ochrany přírody. Zákon č. 114/1992 Sb., definoval samostatnou kategorii památných stromů a nově upravil kompetence orgánů ochrany přírody. Podrobnosti upravila, dodnes stále platná, prováděcí vyhláška (k zákonu č. 114/1992 Sb.) MŽP ČR č. 395/1992 Sb., a Metodický návod odboru ochrany přírody MŽP ČR k vyhlašování památných stromů, jejich skupin a stromořadí (Reš, 1998).
A nyní se přenesme z historie k právní ochraně památných stromů v současnosti
K výběru památných stromů je třeba přistupovat uvážlivě a to nejen z hlediska důvodu jejich ochrany, ale také z pohledu zdravotního stavu a možností další ochrany. Bylo by vhodné prohlásit za památné stromy i určitý počet jedinců v mladém, nebo relativně mladším věku, kterým tak bude dána možnost dožít se úctyhodného věku a stát se tak němými svědky naší současnosti pro budoucí pokolení. Jak již bylo v našem ohlédnutí se za zajímavostmi týkajících se památných stromů dříve zmíněno, může příslušný orgán ochrany přírody podle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí rozhodnutím vyhlásit za stromy památné. Podnět k tomu, aby ten který strom byl vyhlášen za strom památný, může podat každý občan.
Pro výběr stromů nebyla doposud stanovena žádná striktní pravidla. Tyto stromy je třeba hodnotit z mnoha hledisek, je třeba brát v úvahu jejich zdravotní stav, životaschopnost a ohroženost v daných podmínkách. Památné stromy, jejich skupiny a stromořadí a jejich ochranná pásma jsou oprávněny vyhlašovat podle ustanovení § 76 odst. 2 písm. d odst. 3 a odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., pověřené obecní úřady, městské úřady statutárních měst (zákon č. 367/1990 Sb.) a Magistrát hlavního města Prahy v rámci své územní působnosti, tzn. ve svých územních obvodech, nikoliv však v ochranných pásmech národních parků nebo CHKO. Na územích národních přírodních rezervací a národních přírodních památek by tato kompetence patřila Ministerstvu životního prostředí ČR. Na územích přírodních rezervací a přírodních památek (mimo území CHKO a NP) patří tato kompetence Krajským úřadům. Podle novely zákona č. 320/2002 Sb., o zrušení činnosti okresních úřadů, byla zrušena působnost správám NP a CHKO vyhradit si působnost pověřených obecních úřadů na území ochranného pásma a ve vyhlašování památných stromů na jejich území působnosti.
Na základě návrhu na vyhlášení památných stromů oznámí orgán, který je oprávněn tyto stromy vyhlásit, záměr na vyhlášení památných stromů a podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád) zahájí správní řízení. Účastníky řízení jsou majitelé pozemků, na kterých předmětné dřeviny rostou, majitelé pozemků, na kterých bude podle záměru vymezeno ochranné pásmo památného stromu, dotčené orgány státní správy a občanská sdružení. Občanská sdružení se stávají účastníky řízení pouze v případě, že se do takovéhoto správního řízení přihlásí.
Vlastníci dotčených pozemků, na kterých památné stromy rostou, mají právo vznést k záměru na vyhlášení výhrady, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení oznámení. Výhrady musí být adresovány tomu orgánu ochrany přírody, který oznámení o záměru vyhlásit památný strom vydal. Tento orgán je podle ustanovení § 40 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., povinen včas podané výhrady do 60 dnů posoudit a se svými záměry seznámit toho, kdo výhrady podal. Od doby oznámení záměru až do konečného rozhodnutí, nejdéle však po dobu 2 let, je vlastník těchto navrhovaných památných stromů povinen zdržet se všech zásahů, které by negativně poškozovaly nebo měnily dochovaný stav navrhovaných památných stromů.
Povinností vlastníka, nebo nájemce pozemku, na kterém památné stromy rostou, je zajistit dobré podmínky pro jejich růst a zajistit jejich ochranu před škodlivými činiteli. Je tedy zakázáno vyhlášené stromy ničit a poškozovat v jejich přirozeném vývoji. V rámci daných možností může vlastník památných stromů požádat o dotaci na jejich ošetření z krajinotvorných programů Státního fondu životního prostředí (SFŽP) anebo z krajinotvorných programů MŽP spravovaných AOPK ČR., a to za pomoci příslušného pověřeného obecního úřadu, nebo úřadu obce s rozšířenou působností.
Vydávání souhlasu k ošetřování památných stromů, k provádění činností v jejich ochranném pásmu, povolování výjimek ze zákazů u památných stromů podle ustanovení § 56 zákona č. 114/1992 Sb., přísluší tomu orgánu ochrany přírody, který ochranu památných stromů, jejich skupin, či stromořadí, vyhlásil.
Na označení památných stromů se užívá malého státního znaku České republiky, a to podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., s označením příslušné kategorie ochrany. Tabule se musí umísťovat tak, aby strom nepoškodila. Zároveň se památné stromy zakreslují, prázdným červeným kroužkem o velikosti 3 mm, popřípadě skupinou kroužků, do mapových podkladů.
Zrušení ochrany památných stromů přísluší podle ustanovení § 76 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., těm orgánům ochrany přírody, které ochranu těchto stromů vyhlásily. Podle ustanovení § 71 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., je v kompetenci obcí se vyjadřovat k vyhlašování a rušení památných stromů a jejich ochranných pásem. Je nutné na tomto místě zdůraznit, že v kompetenci obecního úřadu není povolit pokácení dřevin prohlášených za památné, aniž by před tím jejich ochranu příslušný orgán ochrany přírody zrušil.
Základní dokumentaci týkající se zvláště chráněných území a památných stromů soustřeďuje podle ustanovení § 42 odst. 1 a ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., a podle ustanovení § 12 vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., Ústřední seznam ochrany přírody (dále jen ÚSOP). Tento ÚSOP je tvořen sbírkou listin a digitálním registrem. ÚSOP zpřístupňuje písemnosti prostřednictvím studijního a informačního střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen AOPK). Údaje a dokumenty jsou přístupné ve smyslu ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., v souladu se zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. ÚSOP tvoří kartotéka a sbírka příloh a vede jej AOPK ČR se sídlem Kališnická ulice v Praze. Podklady pro zápis vyhlášených památných stromů do Ústředního seznamu je povinen zaslat orgán ochrany přírody, který právě tuto ochranu vyhlásil, pověřené právnické osobě z ÚSOP, tedy AOPK ČR, a to do 30 dnů ode dne vyhlášení. AOPK ČR poté přidělí v Ústředním seznamu každému památnému stromu evidenční číslo.
Závěrem našeho poohlédnutí se za památnými stromy uvádíme, že na katastrálním území Nymburk se nachází pouze jeden památný strom a to jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) rostoucí na pozemku parc. č. 1325 v ulici Velké Valy (v Parku Hrdinů naproti Husovu sboru), který je dle výpisu z katastru nemovitostí ve vlastnictví Města Nymburk. Tento strom byl vyhlášen stromem památným v roce 1978 a to na základě jeho ojedinělého vzrůstu, věku a estetického vzhledu. Dle dochovaných údajů se jedná o strom 250letý a dle měření, provedených v roce 2003, je tento památný strom 22 m vysoký, o obvodu kmene, měřeného ve výšce 1,30 m nad zemí, 742 cm. Poslední odborné ošetření této památné dřeviny, zahrnující ošetření a konzervování starých ran a pahýlů přípravkem Ibefunginem, bylo provedeno v říjnu roku 2004. Město Nymburk, jakožto vlastník, získalo na ošetření dotaci z krajinotvorného programu MŽP.
