VSR - Vojenské sdružení rehabilitovaných

V prostoru nymburského okresu bylo v minulém století tradičně rozmístěno několik vojenských útvarů. Největší posádky byly v Milovicích - 13. tanková divize a v Mladé 47. letecký proudový průzkumný pluk. To představovalo hodně přes 15 tisíc vojáků, z nichž pětina byla profesionály a tudíž většinou ženatými občany bydlícími ve vojenských sídlištích v Lysé a Milovicích.

Když v srpnu 1968 přišla okupace našich bývalých spojenců, rozhodla sovětská generalita, že hlavní část jejich vojsk se umístí trvale právě v prostoru Mladé a Milovic. Tak nastalo potupné vyklízení výše uvedených kvalitně zbudovaných vojenských prostorů, ale i vojenských bytů. Naše pozemní vojsko se přemísťovalo většinou na Slovensko, část letců do Pardubic a zbytek do Čáslavi.

Ačkoliv naprostá většina vojáků z povolání byla přesvědčena, že bráníme vlast proti západnímu nebezpečí, situace po "srpnu" jim odhalila strategii velmocenského šovinizmu sovětů a otevřeně vyjadřovali nesouhlas s okupací.

Vedoucí úloha komunistické strany v naší armádě se následně projevila v provádění rozsáhlých prověrek všech vojáků z povolání a následnému vylučování "nepohodlných osob" z řad armády. Kromě neoprávněného propuštění z armády nebyly dodrženy zákonné náležitosti osobám, často otcům rodin, jejich následné zaměstnání omezováno, dětem znemožňováno potřebné studium. U bývalých vojáků z vyšších funkcí a s vyšším vzděláním zavedla Státní tajná bezpečnost (STB) trvalé sledování pod krycími názvy.

Po sametové revoluci se část postižených sešla v kině Kyjev v Praze-Dejvicích a založila vojenskou organizaci k vytvoření nápravných opatření postiženým bývalým vojákům z povolání, kterých bylo přes osm tisíc. Tak vznikla organizace, která dnes nese název Vojenské sdružení rehabilitovaných vojáků.

Již počátkem roku 1990 přešli někteří vynikající z těchto řad jako reaktivovaní vojáci do čs. armády, např. gen. Karel Pézl se stal náčelníkem Generálního štábu v Praze, gen. Emil Hájek zástupcem velitele 10 letecké armády v Hradci Králové.

V té době, kdy na našem okrese nebyl už 21 let žádný vojenský útvar, požádalo 85 bývalých důstojníků a praporčíků bydlících v městech a obcích okresu Nymburk, tedy osob většinou postižených okupací, o rehabilitační řízení.

Dnes je v této oblasti celkem 145 vojenských důchodců, z toho asi pětina rehabilitovaných, kteří se vzájemně schází na pravidelných akcích VSR.

Nejdůležitějším setkáním bývá společné uctění Dne válečných veteránů 11. listopadu.


Plk. Ing. Josef Křena, předseda OR VSR