Ing. Otakar Husák

zpět na přehled významných občanů

Nymburk 16.9.1904 - 13.2.1980 Praha

Významný nymburský rodák, chemik, český generál, legionář, ministr národní obrany. V době před vypuknutím 1. světové války působil jako ředitel chemické továrny ve Varšavě. Již v srpnu téhož roku, dne 31.8.1914, vstoupil do tzv. "České družiny" a posléze čs. legií s nimiž se účastnil urputných válečných bojů. (Dle vyjádření T. G. Masaryka: "Dobrovolnická jednotka Česká družina vznikla ze Sokolů a bez Sokola by nebylo České družiny, bez České družiny by nebylo československých legií a bez čs. vojska by nebylo čs. samostatnosti…")


Byl jedním z velitelů československé brigády, která si získala svou statečností nehynoucí slávu zejména v bitvě u Zborova (2.7.1917), malého městečka ve východní Haliči v Rusku, severozápadně od Tarnopole. V této rozhodující bitvě byl Otakar Husák těžce zraněn. Později po vyléčení v hodnosti kapitána byl jmenován velitelem oddílu, sestaveným u Žitomiru u záložního praporu I. Husitské divize. Tato divize včetně dobrovolníků směřovala s prvním transportem lodi "Kuks" přes Archangelsk do Francie. Dekretem prezidenta Poincaré ze 16.12.1917 byla malá armáda na území Francie, skládající se z československých dobrovolníků (i z jiných zemí), prohlášena samostatným vojskem československým, což mělo velký vliv na utvoření budoucího samostatného československého státu. Právě s touto brigádou se Otakar Husák vyznamenal zejména v bitvě u Terronu a Vouziers (20.10.1918), kde byly do bojů nasazeny právě české legie. Na rozhraní let 1918-1919 se brigáda zesílená na divizi vrací zpět do vlasti. Vůdcem prvního transportu byl generál ing. Otakar Husák.


Po ukončení války byl v letech 1919 - 1920 přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Od r. 1920 brigádní generál. Poté odešel do zálohy a stal se generálním ředitelem Čs. akciových továren na výbušné látky. Později byl jmenován ministrem Národní obrany Černého úřednické vlády. V době politické krize tuto pozici zastával od 15.9.1920 do 26.9.1921. V letech 1939-1945 byl vězněn v nacistických koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. V období červen 1945 - březen 1948 byl generálním ředitelem Synthesie v Semtíně. Později byl penzionován. V letech 1950-1956 byl opět vězněn, tentokrát komunistickým režimem v Praze a na Mírově. V letech 1956-1960 pracoval jako noční hlídač. Zemřel v Praze 12.6.1964. V roce 1968 byl rehabilitován.


Roku 1992 byl vyznamenán in memoriam Řádem (II. třídy) Milana Rastislava Štefánika jako brigádní generál Ing. Otakar Husák. V roce 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Nymburka.



Hold všem legionářům, účastníkům bitvy u Zborova, vzdávají slova předního českého spisovatele Aloise Jiráska:

"Zborove, rodiště mladé slávy našeho zas vojska,
tys první mohutný akord velkolepé epopeje,
která pak hřměla z širé Ukrajiny
přes Urál až k velkému oceánu.
S úctou pozdravujeme Tvé živé bojovníky,
vděčně a s láskou vzpomínáme Tvých padlých hrdinů."