Městská památková zóna

Území historického jádra města Nymburka bylo prohlášeno Vyhláškou Ministerstva kultury České republiky ze dne 10. září 1992 o prohlášení území historických jader vybraných měst za památkové zóny městskou památkovou zónou. Mezi vybraná města se současně s námi dostaly např. Poděbrady, Mladá Boleslav, Mělník, Kouřim a další. Celkem bylo touto vyhláškou prohlášeno 95 městských památkových zón.

Účelem prohlášení bylo zejména zabezpečení ochrany a péče o památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří především význam daného území pro historickou, kulturní a jinou osobitost místa, historické vazby nemovitostí a prostorů a vnější i vnitřní obraz sídla.

Nymburská památková zóna se nalézá na pravém břehu řeky Labe, v centrální části města. Ve svých hranicích zřetelně kopíruje průběh středověkého obranného systému (tj. zejména tok Velkých Valů) a ve směru severovýchod – jihozápad tok řeky Labe, která už od založení města byla přirozenou součástí jeho ochrany. Rozloha památkové zóny je téměř 20 ha.

Hranice památkové zóny začíná na ulici Velké Valy parcelní číslo (dále jen p. č.) 1600/11, pokračuje po ulici Poděbradské p. č. 1662/2, stáčí se po p. č. 1727, překračuje p. č. 1934 a pokračuje po p. č. 1879/1, navazuje na levý břeh Labe p. č. 1725/1, po němž pokračuje až k p. č. 59/2, lomí se proti proudu vodoteče p. č. 1727, navazuje na komunikaci p. č. 1601/1, po níž pokračuje až k p. č. 1600/11, kde se hranice uzavírá.

Městská památková zóna tedy plně pokrývá původní historické jádro města tak, jak bylo kolem roku 1275 královským lokátorem (snad Konrádem) vytyčeno. V té době ovšem byl budován pouze první obranný prstenec, tedy hlavní gotická cihlová zeď s věžemi a bránami a vodní příkop Malé Valy. K rozšíření obranného systému došlo zřejmě až po husitských válkách v 15. století, kdy byl vykopán druhý vodní příkop – Velké Valy a postavena druhá, tzv. bílá (opuková) hradební zeď a vznikl parkán, tedy prostor mezi vnější a vnitřní středověkou hradební zdí. V současné době ovšem není hranicí vnější břeh Velkých Valů, ale celá šíře přilehlých komunikací – např. ulice Velké Valy či Poděbradská.

Je nesmírně cenné, že historické jádro s průběhem ulic a náměstí zůstalo prakticky nezměněno od doby založení města. Je to jakýsi otisk času, středověký městský trilobit, po jehož částech chodíme dodnes. Zůstaly zachovány i úzké požární uličky a řada ulic kopíruje zakřivený průběh opevnění – např. Jízdecká, Dlouhá, Hradební. Půdorys historického jádra tak připomíná ledvinku přiloženou k Labi. Původní historické jádro nikdy nepřestalo plnit funkci přirozeného centra města. Naopak, většina občanské vybavenosti se nachází v městské památkové zóně (dále už jen MPZ), nebo v přilehlých částech centra. Centrem MPZ je hlavní Náměstí Přemyslovců (správní a obchodní funkce – městský úřad, banky, obchody, restaurace…). Druhým významným náměstím je Kostelní náměstí s gotickým chrámem sv. Jiljí. Vzniklo až druhotně, z původního velkého náměstí, vestavěním bloku domů (nynější domy na východní straně – od drogerie Schlecker po optiku p. Horčice). Zejména pro kulturní účely (jarmark, posvícení) je využíváno Rejdiště a také krásný Park Pod hradbami v klidové zóně města. Živou obchodní ulicí je Palackého třída, podobně jako Boleslavská. Významným počinem města v MPZ byla generální obnova historické renesanční radnice z roku 1526 na Náměstí Přemyslovců. Slavnostně byla otevřena 6. 1. 2005 a správa města se tak vrátila do této budovy po 155 letech. Věříme, že ke spokojenosti všech občanů.

Prohlášení mnoha desítek historických částí českých, moravských a slezských měst za památkové zóny předcházelo usnesení vlády České republiky č. 209 z 25.3.1992. Tehdy vláda přijala „Program regenerace Městských památkových rezervací (MPR) a Městských památkových zón (MPZ)“. Usnesení mělo vytvořením organizačních, informačních a ekonomických podmínek přispět k postupné záchraně architektonicko-historického fondu v historických městech republiky. Cílem bylo i oživení městských historických jader. To znamená bydlení a poskytování služeb, vytvoření podmínek pro podnikatelské aktivity a další.
Od roku 1992 je tedy každým rokem vyčleněna ze státního rozpočtu částka, která je určena pro přímou podporu Programů regenerace MPR a MPZ. Řádově se jedná o cca 200 miliónů ročně. S částkou disponuje ministerstvo kultury a k příjemcům se dostává prostřednictvím krajských úřadů.

Základní podmínkou pro možné čerpání finančních prostředků je mít zpracovaný vlastní Program regenerace. Program regenerace nechalo město Nymburk zpracovat v roce 1995. Autory byli manželé ing. arch. Libor Sommer a ing. Martina Sommerová. Program byl schválen zastupitelstvem města dne 20.4.1996.
Vlastní Program je obsáhlý materiál, zahrnující účel zpracování, širší vztahy MPZ k městu i regionu, historii sídla, část architektonicko-urbanistickou, obyvatelstvo, komunikační síť, stávající zástavbu, stavebně-historické průzkumy, ekologii, kulturu, památkovou ochranu a péči, ekonomická hlediska, investice, podnikatelské aktivity a samozřejmě v návrhové části pak podrobný návrh programu regenerace zóny vč. mnoha fotografií a plánků. Cena za zpracování tohoto obsáhlého materiálu se pohybuje kolem 100 000 Kč.
Je samozřejmé, že takový materiál po čase zestárne a je třeba aktualizovat. V roce 2001 pracovní skupina programu regenerace MPZ Nymburk spolu s vedením města konstatovala, že se naplnil návrhový horizont platného Programu a doporučila radě města nechat zpracovat aktualizaci výše uvedeného materiálu. Osloveni byli původní autoři Programu. V roce 2002 tak vypracoval autorizovaný architekt ing. arch. Sommer první koncept aktualizace Programu regenerace MPZ Nymburk, který byl připomínkován řadou odborů městského úřadu, vč. vedení města a hlavního architekta, a postupně zpracováván do konečné podoby (červen 2004). Zastupitelstvo města tento dokument schválilo 28.6.2004. Program zahrnuje období 2004-2010. Bez aktualizovaného Programu nelze čerpat státní příspěvky na obnovu městských památek. Ty město každoročně získává na základě podrobně zpracované žádosti (tzv. Anketní dotazník), zasílané vždy před koncem roku na ministerstvo kultury. MK ČR žádosti vyhodnotí a přidělí městu určitý finanční obnos. Jeho výše se v letitém průměru pro Nymburk pohybuje od 200 do 500 tisíc Kč za rok. Většina takto získaných peněž byla použita na obnovu hradeb (např. v Hradební ulici u č. p. 326, v Tyršově ulici za č. p. 1 či v úseku hradeb za Starou Rybárnou). Základním kriteriem je, že nemovitost musí být zapsanou kulturní památkou v MPZ. Město z tohoto fondu 2x přispělo i na opravu střechy Starého děkanství.
Ve finále žádosti o finanční příspěvek pak město vždy v dubnu následujícího roku zasílá na Krajský úřad Středočeského kraje tzv. „Souhrnný přehled“, se zcela konkrétním určením toho roku obnovované památky. To už je také známa výše státního příspěvku. Město musí do památky investovat nejméně tu samou částku (obvykle to bývá ale více). V závěru roku se celá akce vyúčtuje a doloží její provedení krajskému úřadu. Ten pak provede kontrolu obnovy přímo na místě a sepíše o akci protokol. Samozřejmě si přejeme, aby objem státem vyčleněných peněž na památky byl co největší, aby i do měst se tak mohly dostat požadované sumy či jejich části v co největší míře.

V následujících řádcích přinášíme kompletní seznam nemovitých kulturních památek, které naše MPZ zahrnuje. Jedná se o chrám sv. Jiljí – Kostelní náměstí, kaple sv. Jana Nepomuckého – Tyršova ul., městské opevnění – Hradební ul., Jízdecká ul., Na Rejdišti, Na Přístavě, dvojitý vodní příkop Velké a Malé Valy, socha sv. Jana Nepomuckého – Kostelní náměstí, Mariánský sloup – Náměstí Přemyslovců, mohyla z pozdní doby kamenné - ul. Na Příkopě, Staré děkanství č. p. 29 – Kostelní náměstí, měšťanský dům č. p. 126 – Palackého třída, radnice č. p. 163 – Náměstí Přemyslovců, měšťanský dům č. p. 165 – Náměstí Přemyslovců, měšťanský dům – č. p. 171 – Náměstí Přemyslovců, dům č. p. 264 – Katovna – Na Rejdišti, archeologický nález renesanční sladovny v domě č. p. 470 – ul. U Staré sladovny, vodárna, tzv. Turecká věž – ul. Na Přístavě, vodárenská věž – Jízdecká ul.
Mimo MPZ se nacházejí tyto nemovité kulturní památky: kostel sv. Jiří – Tyršova ul., socha sv. Vojtěcha – Poděbradská ul., most přes Labe – Kolínská ul., socha sv. Jana Nepomuckého – Kolínská ul., Löwitova vila – Komenského ul., krematorium – Lipová ul., obytný dům mlýnu Bašta č. p. 20 – Drahelice.

Na závěr článku ještě nahlédneme do památkového zákona č. 20/1987 Sb. v úplném znění ke dni 6. 1. 2005, co se v § 6 uvádí o památkových zónách: „Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může Ministerstvo kultury po projednání s krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany.“

A tak, až půjdete procházkou naším starobylým městem, budete už něco vědět o památkové zóně, o její ochraně a postupné obnově. Věřte, že město každoročně pečlivě zvažuje, kam směřovat své tolik potřebné investice. Možností je mnoho a jsou nad síly jednoho ročního rozpočtu. Ale každý rok se v MPZ (ale nejen v ní) něco opraví, přibude něco nového, z čeho máme všichni radost. Správa města je krásný běh pro vytrvalce na dlouhé trati.